Albánská mise

7.října - 20.října 2001

(výpověď pátrací expedice po třech zmizelých českých studentech)

[7.10 2001] Jsme po rozdělení na dvě skupiny a v Černé Hoře jsme překročili hranice do Albánie. Hned za hranicemi nám byl přidělen policejní doprovod, který nás pod majáky dopravil do města SHKODER. Telefonicky jsme kontaktovali sestru Michaelu ze Seleziánského kláštera. Kontakt na ní jsme měli z ČR s tím, že Michaela hovoří česky. Ta po dohodě přijela a společně s jejím doprovodem jsme odjeli do kláštera. Na základě rozhodnutí policie nám byli přiděleni dva policisté na ochranu.

Tady jsme se setkali s pí Toufarovou, představitelkou české ambasády v TIRANĚ. Dorazila několik minut po nás a seznámila nás s výsledky dosavadního pátrání. Obdrželi jsme ale pouze informace, které jsme měli k dispozici již z ČR, tj. datum přechodu hranic pohřešovaných osob a možný směr jejich postupu do severních hor. Protože sestra Michaela již měla zjištěnu adresu taxikáře, který naše kamarády vezl v srpnu přes albánské hranice do města SHKODER, neprodleně jsme se k němu vydali i s policejním doprovodem.

Auta jsme zaparkovali asi 100 m od domu a naši průvodci hovořili s rodinou řidiče. Ten zde sice v tuto dobu nebyl, ale jeho vůz jel náhodou v danou chvíli po silnici kolem domu. Rychle jsme proto nasedli do auta a jeli za ním. Asi po 5 km jsme ho dohonili, předjeli a zastavili. Sestra Miky u něj ověřila, že v době kolem 8.srpna skutečně vezl tři naše kamarády až do vesnice BOGE. Na jejich popis si vzpomnělo i několik přítomných pasažérů, které taxikář zrovna vezl. První naší další zastávkou byl kostel, asi 10 km od Kopliku. Zde bydlel polsky hovořící člověk, který nám ale neposkytl žádné informace.

Pokračovali jsme proto dále do hor, až do uvedené vesnice BOGE. Zde jsme zjistili dvě stopy od místních lidí, které se časově přibližovaly období začátku srpna, a jednu rozporuplnou informaci o jejich pohybu v měsíci září. Do kláštera jsme se vrátili již po tmě, během krátké chvíle dorazila i druhá skupina, tj. Jeep a Patrol.

[8.10.2001] Ráno jsme se dohodli na dalším postupu pátrání. Jedna skupina se vydala prověřit oblast kolem přehrad na řece DRINA. Tam zjistila rozporuplné informace o pohybu pouze samotného Honzy v oblasti kolem vesnic PUKE, FUSHE-ARREZ a LEKBIBAJ. Doba jeho údajného výskytu se pohybovala cca 1,5 měsíce až jeden týden zpět. Někdy byli údajně viděni společně s nějakou další dívkou, jindy ve třech, ale všichni si pamatovali pouze Honzu. Domníváme se však, že šlo pouze o záměnu osob.

Druhá výprava ve složení aut Bronco a Rover vyrazila zpět do hor, do vesnice BOGE, kde jsme přerušili včerejší pátrání. V každé skupině byl tlumočník do angličtiny, které zajistila Miky, a jeden ozbrojený policista.

Z BOGE jsme pokračovali směrem na nedalekou vesnici THETH, což byla dlouhá a úmorná cesta, která trvala asi 3 hodiny. Hned v prvním domě, který fungoval jako obchod a restaurace v jednom si na pohřešované vzpomněli, bohužel bez udání přesnějšího data jejich výskytu. Zajímavá však byla informace od místní učitelky, která s nimi i chvíli hovořila. Poté jsme pokračovali dále do vesnice a projeli její západní část. Zastavili jsme i u několika místních lidí, kde jsme dále zjišťovali a ověřovali informace.

Vzhledem k pokročilé době a na rady doprovázejícího policisty jsme se ubytovali v místním hotelu. Ten, jak jsme se krátce poté dozvěděli, patřil již nám známé učitelce. Zde se nám dostalo vřelého přijetí a dlouho do noci se probírala situace.

[9.10.2001] Ráno jsme i s učitelkou, která měla určité další informace, vyrazili k samotě NDERLYSAJ, kde jsme kontaktovali místní obyvatele. Zde jsme konečně získali první hmatatelný důkaz o výskytu našich pohřešovaných kamarádů, kterou byla vlastní rukou jednoho z nich napsaná adresa do ČR. Poté jsme se vydali s místním mladíkem na místo, kde údajně všichni pohřešovaní přespali. Zde ale nebyly nalezeny žádné další stopy. Učitelku jsme odvezli zpět do THETU a vydali se na další cestu. Další zastávkou byla vesnice NIKAJ SHALE. Zde panovala velice napjatá atmosféra, pohybovalo se zde několik policistů a jeden z místních nás označil za špióny. Další z jeho poznámek byla, že v horách se může někdo lehce ztratit. Žádné podstatné informace zde však zjištěny nebyly. Nedaleko za touto vesnicí jsme oslovili silničáře, který si vzpomněl na místo, kde pohřešovaní trávili delší čas u řeky, prali prádlo, vařili apod. Další stopou byla vesnice LOTAJ, kde byli naši kamarádi viděni. Nabírali zde vodu a údajně se vydali přes vrchol směrem na vesnici POG. V této vesnici ale již nebyly žádné stopy zjištěny. Po zhodnocení situace jsme se vrátili do SHKODERU.

Zde padlo rozhodnutí, že druhý den vyrazí náš tým zpět do LOTAJE, s výbavou na jeskynní práce a prozkoumá pěšky cestu přes hřeben směrem na vesnici POG.

[10.10.2001] Ráno přišli naši policisté s informací, která údajně pocházela z policejních zdrojů a podle které byli naši kamarádi viděni u vojenské základny na kopci TARAMUSHE nad SHKODEREM. Přerušili jsme tedy plán navržený předchozí den a Bronco s Jeepem se vydalo do uvedené oblasti. Zde jsme kontaktovali vojenskou posádku, jejíž jeden člen tvrdil, že je možná viděl začátkem září. Zdůrazňoval, že mohli lehce, nepozorovaně a navíc i nevědomky překročit hranice do Černé Hory. Prozkoumali jsme okolní vesnice na trase a zastavili se na pohraniční stanici. Žádné stopy nezjištěny.

Cestou zpět jsme se od místních dozvěděli, že v Shkoderském jezeře byla nalezena dvě těla, popravená střelou do týla. Okamžitě jsme se rozhodli jet na policejní stanici se žádostí, abychom mohli tato těla vidět. Náš policejní doprovod předtím po naší dohodě s nimi do vysílačky potvrdil tamním policistům, že jedeme na policejní stanici. Když jsme dojeli na stanici kriminální policie, byli jsme však ubezpečeni, že se jedná o dvě ženská těla. My jsme se však rozhodli trvat na jejich identifikaci. Mezitím k nám přiběhl neznámý muž, který tvrdil, že všichni tři pohřešovaní byli nalezeni zdrávi ve vesnici NENMAVRIQI. Lámanou angličtinou jsme se od něj dozvěděli, že se jedná o dva muže a ženu, zjevně turisty, kteří mluví jemu neznámým jazykem a mají zelené batohy. Informace o nich prý přišla od muže, který z vesnice NIKAJ SHALE telefonoval na policii, na naší ambasádu v TIRANĚ a do ČR.

Po dohodě s našimi policisty jsme rozhodli, že cestu do hor podnikneme. Někdy touto dobou přišel z ČR dotaz, co se děje, s vysvětlením, že podle oficiální zprávy z ambasády byli všichni pohřešovaní nalezeni a jsou přepravováni vrtulníkem do Tirany. Tuto zprávu jsme ihned dementovali s tím, že není ověřená. Během asi 15 minut přišlo několik dalších zpráv od známých z ČR, dokonce i gratulace k úspěchu s tím, že tuto zprávu vydala ČTK.

Na základě rozhodnutí našich ochránců byl požádán jejich policejní ředitel o přidělení posil. Tomuto přání bylo vyhověno. K dispozici jsme dostali další dva policisty se samopaly Kalašnikov a neprůstřelnými vestami. Stejně se vybavili i naši dosavadní policejní průvodci.

Po dohodě s druhou skupinou, která byla do této doby v klášteře, jsme v plné sestavě vyrazili do hor. Akce se zúčastnila i sestra Michaela. Po několika kilometrech cesty jsme zahlédli na severozápadě vrtulník, který letěl směrem z hor, k městu SHKODER. Po další asi půlhodině jízdy, během které se naši ochránci vyptávali místních obyvatel, jsme museli pro poruchu odstavit jedno z vozidel. Po dohodě s policií bylo rozhodnuto, že u něj zůstane jeden ozbrojený policista a dva členové našeho týmu.

Ve zbývajících třech autech jsme nakonec dojeli do NIKAJ SHALE, kde na nás čekal policejní ředitel a jeho doprovod v modrém teréním policejním voze. Bylo nám sděleno, že pohřešovaní nejsou v této vesnici, ale ve vesnici THET, což byli asi tři hodiny jízdy odtud. Touto dobou byla již tma a protože v této části Albánie ani místní policisté z bezpečnostních důvodů za tmy ven nevycházejí, měli jsme proto následovat jejich vůz do THETU.

Když jsme projížděli okolo samoty NDERLISAJ, dostali jsme pokyn k ní zajet. Naši policisté se na něčem domlouvali s majitelem samoty. My jsme zatím kontaktovali Prahu, sestra Miky klášter a policista, který nás doprovázel, dlouhou dobu rozčileně hovořil přes satelitní telefon se svým policejním ředitelem.

Asi po hodině čekání přišel rozkaz zhasnout všechna světla a zdržet se jakékoli hlasité činnosti. Asi po čtvrt hodině se od cesty začal ozývat křik a přibližovaly se k nám postavy s baterkou. Dostali jsme pokyn ihned rozsvítit všechna světla. Při příchodu blížících se postav bylo slyšet natahování závěrů zbraní, což ve stejný okamžik učinili i naši ochránci. Přišlo k nám několik ozbrojenců a o něčem rozčileně hovořili. Auta byla v té době asi 50 m od nich. Jeden z příchozích, jevící známky opilosti, se přesunoval směrem k autům, v kterých stále seděli řidiči. Asi 5 metrů od prvního vozu byl ale odvolán zpět ke skupině. Po nějaké chvíli se skupinka vzdálila. Naši průvodci nám oznámili, že zpáteční cesta není bezpečná a že je nutné přespat u majitele domu, u něhož jsme byli shromážděni. Přijali jsme jeho pozvání do domu a s jeho asistencí jsme zaparkovali auta na přilehlé zahradě. Část večera policisté živě rokovali o vzniklé situaci. Část z naší skupiny přespala v domě a část s ozbrojenými policisty na stráži v autech.

[11.10.2001] Ráno jsme se vydali zpět do SHKODERU. Na policejní stanici jsme se dozvěděli, že zpráva z předchozího dne o nalezení našich přátel byla mylná a že policie našla v horách jiné cizí státní příslušníky.

[12.10.2001] Druhý den jsme dostali od kriminálního ředitele zprávu, že pohřešovaní byli začátkem září kontrolováni policistou nedaleko SHKODERU a že se máme jet na uvedené místo podívat. Doprovázel nás policista, který je údajně kontroloval a byl schopen nám je velmi přesně popsat. Na uvedeném místě bohužel nebyly zjištěny žádné stopy, a to ani u místních obyvatel. Na zpáteční cestě jsme projeli ještě několik okolních samot a zjišťovali informace, opět bezvýsledně. Na základě vzniklé situace bylo rozhodnuto o zpáteční cestě jednoho vozidla zpět do ČR.

[13.10.2001] Probíhal odtah poškozeného vozidla na velvyslanectví ČR v TIRANĚ. Druhá skupin odjela se šéfem oblastní policie do oblasti mezi vesnicemi DOMEN a DRISHT u SHKODERU. Jednalo se o ověření místa, kde policie kontrolovala tři studenty. Při příjezdu na místo jsme kontaktovali místní obyvatele z nedalekého stavení, kteří si však na tuto událost nevzpomněli. Dále jsme mluvili se šéfem lesní policie, který nám přislíbil pomoc. Odpoledne jsme pak prověřovali zprávu z oblasti města LAC, kde se naši kamarádi měli údajně pohybovat začátkem září. Ani tuto informaci jsme bohužel nebyli schopni potvrdit.

[14.10.2001 - 15.10.2001] Odjezd poloviny týmu do ČR.

Během dalších dnů jsme kontaktovali místní media a televizi a požádali je o pomoc při pátrání. Společně jsme natočili krátký příspěvek do místní TV1 SHKODER. Zpráva byla v následujících dnech vysílána 6-krát ve shkoderském regionu. Děkujeme za jejich ochotu odvysílat zprávu bez nároku na finanční odměnu.

Zakoupili jsme mobilní telefon pro sestru Michaelu, abychom mohli zůstat v nepřetržitém kontaktu s ní i po našem návratu domů.

[16.-17.10.2001] Další den jsme došli k závěru, že další vyčkávání v tuto chvíli není vhodným řešením a rozhodli jsme se pokračovat v pátrání tam, kde jsme přestali, tj. prozkoumat oblast kolem vesnice LOTAJ. Po krátkém zdržení jsme další ráno vyrazili. S ohledem na drobné komplikace s jedním vozem se cesta protáhla asi o dvě hodiny. Dohodli jsme se tedy na tom, že v případě nouze přespíme opět v místním hotelu. Cestou jsme se dále vyptávali místních lidí. Večer v hotelu zjistil jeden z našich ochránců další informace, nasvědčující tomu, že se naši kamarádi skutečně v půli srpna přes hřeben směrem na vesnici POG vydali.

Již od minulého dne nás provázely zdravotní problémy tlumočníka Aurela, který silně zvracel a v tom důsledku trpěl silnou dehydratací. Při průjezdu vesnicí BOGE byl jeho stav natolik vážný, že bylo nutné transport přerušit. Jeho stav se i v klidu zhoršoval. Byla mu poskytnuta první pomoc v podobě tekutin, stabilizované polohy a termo folií. Posádka právě projíždějící terénní sanitky řádu Maltézkých rytířů, kterou jsme zastavili, našeho tlumočníka prohlédla, dále ošetřila a ten byl během další hodiny schopen převozu.

Po návratu do kláštera jsme požádali sestru Michaelu, aby oběma našim policistům vysvětlila situaci, a požádali jsme jí také o přeložení poznámek našich doprovázejích policistů, které si během akce pečlivě zapisovali.

[18.10.2001] Odjezd na českou ambasádu v TIRANĚ. Setkání s OSCE (OBSE) ve Shkoderu. Poskytli jsme této organizaci veškeré informace o našem pátrání a byla nám od nich přislíbena další spolupráce. Vyzvedli jsme si jízdenky na trajekt do Itálie a ve 23 hodin se nalodili.

[19.-20.10.2001] Cesta přes Itálii a příjezd do Řevnic.